NEJPRODÁVANĚJŠÍ

ANKETA

Jakou hračku používáte při aportování se svým pejskem?

Míčky, pešky 47% Frisbee 16% Aportovací činky 20% Jiné 17%

KONTAKTY

Familydogs.cz
www.familydogs.cz
BIG BOX, B-10, Ve Žlíbku 1800/77, 193 00, Praha 9
tel: +420 722 517 956
info@familydogs.cz
Číslo účtu : 2100376127/2010 Fio banka a.s.

» Genetická výbava pejska
Genetická výbava pejska

 

Máte doma krásného veselého, hravého pejska, plného energie bez nemocí? Tak to buďte šťastní, jelikož se může stát a v dnešní době chovatelů – množitelů se i často stává, že Váš pejsek začne mít zdravotní problémy které jsou dány genetickou výbavou od jeho rodičů, či prarodičů. I u nás v průběhu let a chovu našich mazlíčků jsme se setkali s několika nemocemi, které byly způsobeny právě genetickou dědičností. Naše první fenka pudl Peggy se dožila úctyhodného věku 16 let a celkem bez nějakých větších zdravotních komplikací – dobrá genetika.

Zato naše druhá fenka Shih-Tzu Bonny byla od malička jeden velký problém. Ač se jednalo o pejska s PP, tak chovatelka nás zapomněla informovat, že v genetické výbavě našeho pejska jsou kožní nemoci. Štěňátko bylo nádherné a vypadalo zdravě, její otec byl také fešák, ale maminka byla taková hubená a vzhledově spíše malé košťátko, ale paní chovatelka nám vysvětlila, že fenka je taková vyhublá, jelikož měla moc štěňátek. Vše bylo zpočátku po zdravotní stránce fenečky v pořádku, ale asi v půl roce naše trápení začalo. Fenečka se začala stále škrábat a na místech kam směřovala její tlapka jsme objevili mokvající stroupky, některé až o průměru 2 cm. Ihned jsme vyhledali pomoc veterinárního lékaře, který nasadil antibiotika a desinfekční přípravky na vysoušení a masti na léčení, místo jsme museli vystříhat - ano zabralo to, i když z naší krásné výstavní fenečky bylo rázem oškubané kuře. Vše se opakovalo od jara do podzimu, v zimním období jsme měli relativní klid. V žádném případě jsme ji nesměli dát na krk obojek proti blechám – to jsme  nevědomosti udělali pouze jednou – výsledek byl jeden obrovský mokvající strup pod krkem. Tyto problémy byly dědičné, jelikož naši přátelé měli sestru Bonny a prožívali absolutně stejné problémy a veterinární lékař byl stejného názoru. Pokud pominu finanční náklady za desinfekce, masti a návštěvy lékaře, což za dobu 13 let života naší fenky nebyly zrovna malé, bylo nám líto té naší psí holčičky, jak musela trpět. Bohužel měla i další vadu – příliš vyboulené oči a tak u ní došlo několikrát k poranění oka vyšší trávou. Tady jsme asi narazili na veterinárního lékaře, který nám spíš uškodil než pomohl. Fence dal oční antibiotické kapky a oční mast s kortikoidy. Vše jsme dodržovali dle pokynů, jen ta mast s kortikoidy se měla dávat do očí až po uzdravení ranky (to jsme se dověděli až pozdě). Fenečka nám oslepla a od svých 9 do 13 let už neviděla. Naučila se ovšem perfektně chodit po domě i zahradě a kdo nevěděl, že nevidí, tak to nepoznal. Ve svých 11 a půl letech jsme u ní zjistili zduřeninu v okolí prsních žláz a musela na operaci, které byla úspěšná a naše maličká Bonny byla s námi ještě další 2 roky.

Jelikož se nám vždy líbily plemena pejsků s krátkými čenichy, tak jsme si tentokrát po prostudování literatury o plemenu mops jednu takovou fenku pořídili a dali ji jméno Sally. Jelikož jsme nechtěli mít doma šampióna (což Vám nezaručí ovšem ani PP s dobrým rodokmenem) volili jsme fenečku bez PP. Štěňátko bylo opět úžasné a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom mohli mít opět nějaké problémy. Viděli jsme otce i matku fenky, ale kdo ví zda to byli její praví rodičové – chovatel měl asi 12 fenek mopse a psa….. Jak šel čas a naší Sallynce bylo opět 6 měsíců začaly být vidět odlišnosti ve vzhledu. Byla delší, větší čenich, vypouklé oči, zadní klouby na nožkách ji odmítaly poslouchat a občas se stalo, že při prudkém pohybu se ji nožička vyhodila z kloubu. Postupem času nám naše mopsice přibrala na váze o odmítala větší pohyb – stal se z ní takzvaný gaučový pejsek. Problémy s očima máme do dnešního dne každým rokem co vyroste trošku více tráva a Sallynka se v ní jen projde. Doma se nám to už nestává, ale pokud jdeme někam, kde je právě neposekaná tráva, v 99% nás čeká návštěva veterinárního lékaře a zdlouhavá léčba. Jednou musela mít dokonce  i sešité oční víčko z důvodu lepšího léčení. A při těchto jejich problémech s očima jsme se právě dověděli, že kortikoidní mast nesmí přijít do oka dřív, než se vyhojí ranka a zánět, jinak pejsek může oslepnout.

Letos začala mít problémy při čůrání a tak jsme si mysleli, že se jen venku nastydla – ovšem pravda byla úplně jiná – Sallynka měla močové kameny a při té příležitosti ji pan doktor zjistil, že má propadlou dýchací trubičku a proto nám stále chrčí a nechce běhat, či chodit na delší procházky. A při dotazu jak je to možné, tak jsme se opět dověděli, že vše je genetická výbava naší fenky – dispozice k močovým kamenům, ale i propadlou dýchací trubici prostě dostala do své genetické výbavy od psích předků. Nechali jsme ji tudíž vyoperovat močové kameny  a uvidíme co bude dál a zda nebudeme muset nechat operovat i dýchací ústrojí. O finančních nákladech díky špatné genetice po rodičích fenky se raději ani nebudu zmiňovat …..

Sallynce jsme po 2 letech života u nás pořídili mopsí kamarádku Jessie, která je po stránce zdravotní a vzhledové výstavní mopsík, jen je takový malý stresátor – bojí se všeho neznámého, údajně pozůstatek toho, že jako malé štěňátko (od narození do svých 8 týdnů) vyrůstala v kotci. Máme dvě mopsice a obě naprosto rozdílné i když jednoho plemena……

Je to už dva roky co nám přibyla i fenka francouzského buldočka Trudy (Gertruda), kterou si pořídila starší dcera aniž by si uvědomila všechny nejenom radosti, ale i starosti. Je to nakonec náš mazlíček, neuvěřitelně inteligentní a vnímavá, tulivá, ale i vychytralá. Vzhledově to ovšem opět není ten pravý francouzský buldoček, je totiž o malinko vyšší a drobnější. Pokud si člověk pořizuje pejska jako společníka a kamaráda určitě mu nebude vadit, že je díky genetickým dispozicím malinko odlišnější o standartu plemene, ale co mu bude určitě vadit, pokud jeho pejsek bude trpět nemocemi, které zdědil po svých rodičích či předcích. U štěněte je pro laika velmi obtížné poznat nedostatky daného plemene, nebo nějaké dispozice k nemocem – všechna štěňátka jsou prostě krásná…… ale pozor také všechna jsou geneticky vybavena po svých předcích a to jak kladně, tak záporně. Po zkušenostech, které jsme za ty roky získali, dnes již víme, že při výběru nového čtyřnohého člena rodiny je dobré znát názor i odborníka a to hlavně veterinárního lékaře o možnostech genetických zdravotních dispozic a na co se soustředit při výběru štěněte po zdravotní stránce. Neznamená to jak se všeobecně píše, že štěně má být veselé, hravé …… a potom je zdravé.